Úvod

Hugo je osadní přezdívka našeho kamaráda, který s námi vyrůstal na Okrouhlíku od nejútlejšího dětství. Nyní, řečeno v jeho stylu, se společně s ním do plenek opět vracíme, vzpomínáme na mládí a někdy trpce hodnotíme změny, jež doba přináší.

Osadě dlouho zůstával skrytý Hugův básnický talent. Znali jsme jej jako sportovce - výborného fotbalistu a také jako zábavného společníka.  Až ve zralém věku nás Hugo občas překvapil přednesem svých básniček v hospodě nebo u táboráku. Málokdo však tušil, že se věnuje poezii častěji a že doma pilně píše. Nyní část jeho básniček uveřejňujeme zde na stránkách osadního spolku. Dáváme mu rádi prostor, neboť je to tvorba našeho kamaráda. Úmyslně se vyhýbáme jejich hodnocení. Názory mohou být různé. Kdo jsme my, abychom soudili? 

Pozor! Některé z básniček jsou vhodné pro čtenáře od 18 let a po 22 hodině! Jejich text je výhradně Hugovou uměleckou licencí. Spolek Osada Okrouhlík rád poskytl tomuto autorskému dílu prostor na svém webu. 

Kendys

Pár slov autora

„...Možná by bylo výstižnější, kdyby se celá ta “rubrika” nenazývala HUGOVA “POEZIE”, neboť si nemyslím, že bych byl skutečným básníkem. Tak domýšlivý nejsem. Pro mne to je ze všeho nejpřesněji HUGOVA KAFRÁŽ od slova kafrání. (stalo se, pozn. editora) Tak jak je ve tvorbě výtvarné koláž, tak já si ustanovil ve tvorbě “literárně-dramatické” pojem kafráž. 

Vlastně takřka nic z toho, co jsem zaslal, nemám sám nikde ve formě písemné. Víceméně to přenáším v hlavě, sám sobě si to občas klábosím, někdy i prozpěvuji. Jen naprosto mimořádně to povím či zazpívám někomu jinému. Ani nemám kde a komu – sám už vlastně nikam nechodím a manželka Zdeňka tyto mé “projevy” hluboce nenávidí a neuznává. Také si myslím, že určitou zábavnost ty moje věci mají především při mém přednesu – pro čtení je to dost obtížné a asi ne vždy příjemné. On také mluvený text snese asi více než slova napsaná.

Je možná trochu škoda, že texty (jež jsem si před desítkami let skutečně psával) padli za oběť požáru naší chaty v roce 2010. Osud tomu asi tak chtěl....“

Hugo