Vážení osadníci,  vážení čtenáři,

 

materiál, jež se vám níže nabízí ke čtení, je z hlediska osady Okrouhlík (podle mého názoru) nesmírně hodnotný a cenný. Nejedná se totiž o nějakou moji “kafráž”, či o jiný rádoby literární útvar. Kdeže!

Jde o autentický záznam z dějin a života osady, tak jak jej zpracoval Boha Patrik Laška, snad největší autorita poválečného Okrouhlíku.

Patrik mi tento materiál svěřil k případnému dalšímu použití – a to dne 22.7.1995, v době, kdy mu již začaly síly ubývat. Nevím,  snad věřil že to předává do dobrých rukou. 

Dlouho jsem si myslel, že tento materiál (Patrikem snaživě a s láskou sepsaný, na stařičkém “hrkavém”psacím stroji - a částečně i vlastní Patrikovou rukou, písmem velice hezkým) zmizel k mé hluboké lítosti ze světa, a to při požáru naší chaty, v noci 13. dubna 2010. Teprve v letošním roce jsem si uvědomil, že jsem si již v roce 1995, na mém tehdejším pracovišti, vše okopíroval – a kopie přiřadil do svého notesu (“Skuhrání  MCMXCV”).  A tento můj notes stále existuje - přežil celé dlouhé roky v našem rodinném domku v Jihlavě. (Notes obsahuje i jiné, pro osadu možná zajímavé statě, to už je ovšem jiná záležitost.) Ano, originál Patrikova vzpomínání skutečně padl za oběť požáru. 

Patrikovu materii takřka neupravuji - slovně, jazykově ani slohově, vše nechávám v uspořádání, jež sestavil a zapsal osobně on. Myslím, že tím celá celá věc spíše získává na hodnotě, neb je opravdu autentická.

 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

 

           Sepsáno Patrikem, k padesátému výročí trvání osady Okrouhlík, okres Jihlava   --  22.7.1995

====================================================================================

 

Z dávnější historie Osady Okrouhlík:

-----------------------------------------------

     Osada Okrouhlík...

     Proč název Okrouhlík?

     Již na starých mapách je udán místní název rybníků “Okrouhlík”. Myslivna, která tu stávala, se jmenovala “Myslivna na Okrouhlíku”. Mysleli se tím rybníky okrouhlé – jsoucí v těchto místech. Později občané německé národnosti přeložili si tento název do němčiny. A to tak, že je pojmenovali Scheibenteich, lidově se tu říkalo na Šamtajchu. Die Scheiben znamená také střelecký terč, die Teich rybník.

     Po skončení první světové války Češi, ve snaze dáti rybníkům opětovně český název, přejmenovali je “Terčové rybníky”. V roce 1945 jsme vyčetli ze starých map původní název – a tak jsme razili název Okrouhlík (a chatám pak název Osada Okrouhlík).

     K dokreslení: Jihozápadně od Vílance je vrch Okrouhlík a první rybník na Beranoveckém potoce (od pramene) se jmenuje Okrouhlice.

 

     A z pradávné historie?

     Okrouhlík leží v místech kdysi velmi bohatého, takzvaného “Rančířovského couku”, kde se dolovalo stříbro. Couk se táhl od Popic k Rančířovu – a odtud směrem ke Staré Hůře. Dokladem jsou tu stále ještě pozůstatky jam roztroušených po lese. Těžba se odehrávala na konci XII. a během XIII. století. I později zde ještě byly pokusy dolovat stříbro, ale výnos již nebyl takový jako dříve.

     Dále. V roce 1402, o druhém masopustním týdnu, se v těchto prostorách shromáždili rytíři, zemané a jejich ozbrojené družiny – a to k nočnímu přepadu města Jihlavy. Cílem bylo osvobodit z městské šatlavy rytíře Heřmana z Bukové. Útok vedl půrkrabí  z hradu Rokštýna – Ziga Křižanovský. Dopadlo to neslavně – útočníci ztratili sedm bojovníků a dvanáct jich bylo zajato. Z jihlavských padli čtyři měšťané.

     V roce 1422 porazil Žižka uherského krále Zikmunda u Kutné Hory a pronásledoval jeho vojska až k tehdejšímu Německému Brodu. Zikmund se však chtěl spasit útěkem do pevných hradeb města Jihlavy – a proto prchal dále. V noční tmě však zabloudil až do prostor dnešního Okrouhlíka a zde odchycený sedlák jej musel dovésti k branám jihlavským.

     Nedaleko cesty z Okrouhlíku do Čížova, u chat pana Čecha a pana Švarce, je v lese k vidění - zpola již zabořený – takzvaný Smírčí kámen. Stavěl se zejména v místech zabití člověka. Když viníka chytili, byl postaven před soud – a měl-li dost peněz byl pokutován nejenom tělesně, ale musel v penězích uhradit poškozené rodině její ztrátu – a mimo to postavit v místě zabití Smírčí kámen. Na kameni jsou mimo kříže a data vytesány i znaky příslušného řemesla oběti.

 

Z novodobé historie Osady Okrouhlík:

--------------------------------------------------

     Jedny z prvních chat jsou tu chaty p. Šuby, bří Bartejsů, p. Marhana - a také hospoda. V roce 1945 tu bylo 45 chat, nyní jich je 125 (rok 1995). Více se jich tu stavět nemůže, údajně z hygienických důvodů.

     Rybníky se dnes jmenují Rančířovský Okrouhlík (který je před lesem směrem k Jihlavě, k vojenskému prostoru), ten u spodní studánky se jmenuje Malý Okrouhlík, ten ve které se hlavně koupeme je Střední Okrouhlík, nad ním Horní Okrouhlík a výše proti vodě Popický Okrouhlík.

     Na Okrouhlík se z Jihlavy chodívalo převážně pěšky, a to kolem Merfortova statku pod Telečskou ulicí, dále kolem “Křížku” do prvního lesa a kolem Rančířovského Okrouhlíku na osadu.

     Později jsme upravovali cestu z Rančířova, a to navážením škváry a kamene. V jednom místě, kde byl tenkrát hluboký úvoz, byla cesta neustále podmáčena – i přes veškeré naše snažení. Proto jsme začali upravovat polní cestu od křižovatky na Vysokou. Ještě později,  když zemědělci upravili – i s pomocí buldozeru – cestu z Čížova, začali jsme upravovat a opravovat tuto. Protože byla hliněná, deště a jarní tání v ní brzy vyryly hluboké rýhy. Chodilo se tedy na pole vybírat kamení a zemědělci je traktory odvezli na cestu. Až po delším čase se za Vílancem opravovala státní silnice – a odtud jsme – po šikovném jednání – dostali vyoraný makadam i se starým asfaltem. Ten se rozhrnul u převálcoval, vše při dobrovolné práci. Později byla tato cesta nově přeasfaltovaná, k naší spokojenosti.

     Zdroje pitné vody tu byly tři: Pumpa na “náměstíčku”, studánka pod Malým Okrouhlíkem a studánka u Horního Okrouhlíku (odtud si později někteří chataři z “české”strany zavedli vodovod).

V loňském roce byla zbudována pumpa se studní pod Malým Okrouhlíkem – ta osadu v tom suchém roce zachránila před nedostatkem pitné vody.

     V roce 1946 se na hrázi u borovic postavilo třímetrové skákadlo do vody. Při jarním tání jej v následujícím roce ledy podtrhly. Postavilo se skákadlo nové, vysoké 5,5 metrů.

     Nahoře nad “náměstíčkem” bylo vybudováno volejbalové hřiště. Na druhé straně rybníka bylo zřízeno další volejbalové hřiště, na rozšířené cestě za Marhanovou chatou.

     Takzvaný “kruh” u hospody, existující ji od I. republiky, byl vyasfaltován. Pro dětské karnevaly i pro taneční večery.

     Obrovskou akcí, v ceně několika milionů, byla oprava a přestavba rybníka Střední Okrouhlík. Rybník totiž neúměrně zarůstal travinami, zejména douškou, že místy v tom ani nešlo plavat. Velké množství práce odvedli okrouhličané, odbahnění rybníka pak Zemědělské stavby Jihlava (Meliorace Hruškovy Dvory). Na akci se začalo pracovat v roce 1978, dílo bylo hotové v srpnu 1981.

     Další opravdu velikou akcí byla elektrifikace osady koncem osmdesátých let. Bylo nutno vyhloubit rýhu pro kabel od transformátoru (u chaty Ovoce-zelenina), v délce přes 700m – a po uložení kabelu a příslušenství vše opět zahrnout. Potom byly hloubeny další rýhy pro jednotlivé kabelově větve, po celé osadě, uloženy kabely, zahrnuto. Vyzdění rozvodných skříní z bílých cihel, většinou vždy pro dvě chaty. Pouze závěrečné zapojení nakonec provedli odborníci, jinak to bylo dílo chatařů. – K uhrazení nákladů složil každý chatař 3.000 Kčs, neprostavěný obnos byl dán na vkladní knížku osady.

K práci se, jak také jinak, nejvíce využila lopata a krumpáč. Při kolaudaci bylo konstatováno, že veškeré práce byly provedeny velmi dobře.

     Průběžně se provádí stavební údržba zařízení Středního Okrouhlíku, rovněž oprava cest ke studánkám a pumpě.

 

Sportovní činnost na Okrouhlíku:

------------------------------------------

     Volejbal.

     Snad nejstarší sportovní činností, mimo plavání a běh, byl na osadě volejbal. Po zbudování hřiště nad “náměstíčkem” se hrál první zápas – a to o jitrnice. Družstva osady a hospody se utkala o jitrnice. Vyhrála hospoda, v čele s krčmářem Billem, který měl právo vybrat si hráče. - Smažené jitrnice se jedly v hospodě, stejně však ale na její účet.

     Okrouhlické mužstvo bojovalo v městském přeboru – a ze šestnácti účastníků skončilo na čtvrtém místě. Později se probojovalo, ovšem pod hlavičkou Lokomotivy, až do krajského přeboru. Jedním z mnoha úspěchů bylo osmé místo na poháru Českomoravské vysočiny v Jihlavě. Pozdější generace hráčů z Okrouhlíku to dotáhla ještě dále, až do II. ligy.

     Ani ženy nezůstaly pozadu a zúčastňovaly se mnoha turnajů, za slávu Okrouhlíku. Probojovaly se až do vyšší soutěže Moravy a Slezka.

     Pěkným pokračováním je v dnešní době osadní turnaj pořádaný “Xaverookrouhlickým spolkem žen”. Zúčastňují se převážně jen osadní družstva, neboť je zde dostatek sportovců.

 

     Lehká atletika.

     Lehká atletika se zde provozovala od počátku osady. Přespolní běh se na Okrouhlíku konal v roce 1950 i za účasti závodníků z jiných osad a klubů. Zajíždělo se závodit i jinam, v rámci jihlavského okresu. Na tyto tradice navazují i nynější závody pro mládež, konané na osadě již po čtyřicáté. Patří vždy k okrase léta na Okrouhlíku – dříve k tomu patřil i populární závod “bahňáků”.

 

     Kopaná.

     Kopaná (dnes opět fotbal) hrávala se na “náměstíčku”, které tehdy mělo o něco větší rozměr než dnes. Hrávalo se i mimo Okrouhlík, se střídavými úspěchy.

     Později, po nástupu mladší generace, hrával se na osadě malý fotbal. Napřed na místě kde dnes stojí rekreační objekt Ovoce-zelenina, po zřízení pěkné plochy na hřišti pod Horním Okrouhlíkem. Účastnila se mužstva z osady, ale i z Jihlavy, Olomouce, svým dílem i zástupci Prahy. Pro příliš velký počet zájemců se turnaj musel zredukovat jen na osadní družstva. Hraje se dodnes, snad to vydrží.

 

     Cyklistika.

     Cyklistická plochá dráha se jezdila na volejbalovém hřišti na “náměstíčku”. Byla velmi populární, snad proto, že při tom bylo mnoho pádů.

 

     Vodní polo.

     Hrávalo se v rybníku u borovic, kde bylo vytyčeno plovoucími kládami (slabšími). Měli jsme štěstí, že na osadu přijížděl hráč pražské Slávie, který nám vysvětlil pravidla. O tom, že po každém zápase ubylo v rybníku vody, není snad ani nutno povídat.

 

     Veslařské závody.

     Konaly se pravidelně, napříč rybníkem, na čas – aby bylo co porovnávat.

 

     Závody minikár.

     Tyto závody se uskutečňovaly na asfaltové cestě od chaty pana Mohra – dolů, k rybníku. Tam tehdy ještě nebyly schody a rybník měl přirozený břeh. Však také mnohý borec, nemajíce brzdy, skončil v rybníku. Byly to závody především pro děti.

 

     Plavecké závody.

     Probíhaly v rybničním “bazénu”, po rekonstrukci rybníka.

 

     Stolní tenis.

     Ping-pong se hrával na mnoha místech, u mnoha chat. Uskutečnil se i velký tabletenisový turnaj na antukovém kurtu pod studánkou, za veliké účasti sportovců. Kategorie mužů, dorostenců, žáků – a také žen, dorostenek a žákyň.

 

     Lyžařské běžecké závody.

     Konaly se na osadě tradičně, již v  “šerém dávnověku”. Nyní se běhá populární závod “Bílou stopou Rindy Pekárka”.

 

     Hokej.

     Hokej se hrával na Okrouhlíku od prvopočátku, na slušné úrovni. Později, na přelomu padesátých a šedesátých let, se na zamrzlém rybníku dokonce zhotovovaly mantinely (z dřevěných bedýnek od čajů). Na Okrouhlík byla zvána (a přijížděla) mužstva z Jihlavy, Otína, Stonařova.

 

     Dálkové pochody.

     Tyto pochody se na osadě konají od roku 1978. Tehdy se přebudovával rybník a tak nebylo možno vyžívat se “bahňácky”. Pochody se chodí dodnes.

 

     Dále se na osadě hrávala okrouhlická specialita – a to “volejtenis”. Hrálo se na normálním volejbalovém hřišti, lajnovaném jako při tenisu, s volejbalovým míčem. Odpalovalo se dlaní, při backhandu hřbetem dlaně. Počítání bylo tenisové.

 

     Mnozí okrouhličané to ve sportu dotáhli daleko. Jako jedna z prvních to byla slečna Komárková, třetí ve vrhu koulí na mistrovství Československé republiky. Mezi osadníky jsou i bývalí reprezentanti ve sjezdovém lyžování. V celorepublikových soutěžích se uplatnila řada okrouhlických mužů i žen, ať již to byl hokej, běžecké lyžování, volejbal, fotbal, přespolní běhy, dokonce i maraton.

 

     Společenský a kulturní život na Okrouhlíku.

    ---------------------------------------------------------

     Život na Okrouhlíku byl pln radosti, plný touhy. Touhy prožít něco pěkného, po přežití II. světové války.

     Společenskou místností se stala hospoda pana Prokše – Billa. Osadníci se tam scházeli hlavně o sobotních večerech, v létě i v zimě, aby se pobavili, či zatančili. A to při hudbě orchestru Jimmy ó Cenedy, později mlynářské hudbě Ládi Pekárka.

     Nacvičovala se i Česká beseda, se kterou osadníci hrdě vystoupili na sokolských Šibřinkách, v jihlavské sokolovně. Večery byly naplněny zpěvem i příležitostnými verši, které obyčejně vždy něco na někoho prozrazovaly.

     Mimo to se konaly pravidelně reprezentační plesy a maškarní karnevaly. Však ten první se konal 16. září 1945 – a o půlnoci museli všichni utéci do hospody před bouří, tančilo se totiž venku “v kruhu pod kolem”.

     Také byly velice oblíbené pověstné “Benátské noci” na Okrouhlíku. Zúčastnilo se jich tisíce lidí. Dělali se společně s čížovskými a jihlavskými hasiči. Mnozí mladí osadníci sed převlékli do pirátských oděvů, loďky opatřili stožáry s ráhnovím a osvětlili je. Hasiči stříleli rachejtle nahoru, směrem k lodičkám, piráti zase opačně. Že přitom docházelo k mnoha dramatickým momentům nebudu ani povídat.

 

     Okrouhlické táboráky.

     První společný táborák se konal 29.července 1945. Tradice táboráků byla přerušena v roce 1969, ale za několik málo let se táboráky opět začaly konat. Hrál vždy osadní soubor, z hostů pak jihlavská Peřej, třešťská osada Samotářů a další. Nezbytným doplňkem – a to velmi vítaným, byli a jsou vyprávěči.

 

     Dětské karnevaly.

     Tyto karnevaly se začaly konat v roce 1967, za účasti šestnácti masek. Jejich počet se každoročně zvyšoval, zvyšovala se i účast dospělých. Součástí karnevalu bývala velká tombola.

 

     “Stopa”.

     V letech 1945-46 vycházela na osadě “Stopa”. Vycházela týdně – a jednalo se o nástěnné noviny, někdy až o čtyřech stranách, ilustrováno vhodnými obrázky. Byly tam články o životě na osadě – a to hlavně z té humorné stránky, byly tam verše, rubrika ztrát a nálezů a sportovní události. I mnohé další.

 

     Cirkus Cajmrsk.

     Tento cirkus byl na osadě utvořen a zbudován v létě roku 1953. Vystupoval s dvouhodinovým programem – a zajížděl do Jihlavy, Helenína, Včelnice a dalších míst. Měl manéž sypanou pilinami, klec pro drezůru tří lvů a medvěda. Měl tři lední medvědy. Měl čarostřelce, cvičené koně, jednoho koně s vysokou školou dresůry, tanečnici na visutém laně. Dále šašky, akrobaty na létající hrazdě a ještě mnoho dalších atrakcí. Bylo to úžasné, až k neuvěření, vše v podání okrouhlických osadníků.

 

     Totem.

     Totem stával pod volejbalovým hřištěm, naproti nynější chatě pana Konečného. A právě před tímto totemem se konaly táboráky.

 

     Okrouhlik´s Cabaleros.

     Tento hudební soubor byl sedmičlenný. Tři kytary, tři mandolíny, jedno banjo. Oblečeni v černé kalhoty, bílé košile, bíločerná sombrera, červené šerpy a šátky kolem krku. Vystupovalo se nejen na Okrouhlíku při Benátských nocích, ale i na plesech v Jihlavě – jako kulturní vložka. Také se hrálo mnohokrát na “Severní točně” v Bedřichově, též ve Švábově i jinde. (To , že jednou při Benátské noci měli zpívat a hrát z plovoucího voru, jsouce ozářeni červenými hasičskými reflektory, nebudu ani připomínat. On nějaký dobrák se odpoledne, před večerním vystoupením, potopil a zarazil tam zátky do sudů tak, že když se dostali s La palomou do půlky, šel s nimi – ke všeobecnému veselí – vor ke dnu.

    Soubor doplněný kabaretní skupinou vystupoval v Čížově s dvouhodinovým programem.

 

     Lampionové průvody.

     Konají se pravidelně na začátek prázdnin a poté jako loučení s létem. tradice trvá od roku 1968.

 

     Mikulášské nadílky.

     Nadílky se na Okrouhlíku konají již drahně let. Dětí přibývá, osada se rozrůstá – a tak se už nestačilo vše objezdit v Jihlavě. I proto se to koná v naší hospodě, “UBilla”. Že se tu konají nepřetržitě Silvestrovské, velikonoční a Mikulášské zábavy je všeobecně známo. Dost dávno tomu, ale konala se zde i rekrutská zábava – a to když jedenáct osadníků šlo na vojenské cvičení na Šumavu.

xxxx

 

     V letních měsících se dříve na osadě promítaly i celovečerní filmy, elektrickou energii dodával motorový agregát.

 

     K dřívějším osadnímu životu patřilo i večerní zvonění, klekání – na zvonky Cyrila a Metoděje. V neděli se pak zvonívalo i poledne.

 

     V návaznosti na dřívější pěvecké a muzikantské skupiny “Orchestr Jimmi ó Cenedy”, “Mlynářský šraml”, Špačka harmonikáře a “Okrouhlikś Cabaleros” vznikl další (mladší) okrouhlický soubor, který reprezentoval osadu více než dvacet let, a to na různých společenských podnicích v Jihlavě i ve vzdálenějších místech. Nejraději však jezdíval do Měsíčního údolí u Benešova, kam byl vždy srdečně zván.

 

     V letošním roce (1995) se však podařilo něco, o čem snili generace okrouhlických zpěváků a muzikantů. Nynější okrouhlický soubor natočil v Praze magnetofonový pásek s názvem “Padesát let písní na Okrouhlíku”. Učinili jakýsi průřez těmito dlouhými lety, zejména se zaměřením na zde zpívané trampské a country písničky. A soudě podle ohlasu a zájmu, má tato věc úspěch, přispívá k propagaci naší osady na poli kulturním.

 

     Naši okrouhlickou vlajku navrhli začátkem padesátých let tehdy velmi mladí osadníci. Barvy zelená, žlutá a černá, s emblemem tří borovic na hrázi rybníka.

 

     V padesátých letech jezdili na pronajaté chaty i herci z Prahy. Ano, z Karlinského divadla, též z Národního divadla. Často zpestřili naše společná posezení svými zážitky z vystoupení, či též recitací veršů z různých divadelních her. Inu, dnes už tak nejezdí herci z Prahy na osadu, ale spíše naopak – herci z Okrouhlíku míří do Prahy.

 

xxx

 

     K tomu, aby osada měla nějaký řád, aby se něčím  řídila, vznikla - vlastně sama od sebe – potřeba míti nějaký výbor. Také, aby za ostatní jednal na mateřské obci, tehdy Čížovu, později Vílanci – a nyní opět Čížovu.

     Tak vznikla osadní samospráva, osadní výbor. Za dobu svého trvání měl jedenáct předsedů. Byli to:

pan Nožička

pan Vlašín

pan Bartejs Emil

pan Šuba

mistr Nerad

pan Neckař Otto

pan Vitiska František

pan Chromý Jaroslav

pan Laška Bohuslav

pan Hons Petr

pan Jung Eduard

 

     Práce osadního výboru se neustále rozrůstala, bylo nutno zaobírati se různými věcmi, akcemi, problémy. Proto má nynější výbor čtyři komise – a to pořádkovou, výstavby, sportovní a kulturní.

 

xxx

 

     A tak končím svoje vyprávění tam, kde jsem měl začít:

     Společenský život na Okrouhlíku byl před padesáti lety silně ovlivněn trempskou ideí, skautskými i sokolskými myšlenkami. Pro nás to byla krásná léta, plná životních prožitků. Lnuli jsme jeden k druhému a těšili se z překonané války.

     Tak se psala historie jedné osady, na které my všichni společně žijeme. Nyní píšeme další část historie – a vy, mladí, až se jednou třeba takto sejdete, budete se moci hrdě podívat za svým dílem, šťastně si přiťuknout na zdraví a popřát si do dalších let.

 

          Ať žije osada Okrouhlík!  Ahoj.

 

ANNO DOMINI 1995,  22 Juni                                              Sepsal Laška Bohuslav, alias Patrik

                                                                                                                                     

                                                                                              (přenesl Hons Petr, alias Hugo)

 

 

     Hugo doplňuje Patrikovo vzpomínání

 

     Znovu jsem si pročetl Patrikovo historické vzpomínání z roku 1995. Je to skvělé – a protože jsem jaký jsem, tak musím přiznat, že mě to při čtení opakovaně dojímá. Bez chyby však není nikdo z nás – a tak není při svém vzpomínání bezchybný ani Patrik. Však také, když ten materiál sepisoval, bylo mu již 76 let.

 

     Patrik ve svém vzpomínání opomenul dva sporty, které měly a mají na osadě svoji tradici – a to nemalou. Jedná se tenis a nohejbal. Tyto sporty, po vybudování výborného kurtu pod rybníčkem Dolní Okrouhlík, staly se vlastně velikou osadní ozdobou.

 

     Ten kurt (skoro se dá říci ten “areál”) se začal budovat v roce 1973. Mám s tím spojenou i jednu osobní vzpomínku: 

Pro potřebu umožnit i nasazení určité mechanizace, jevilo se v té době jako dosti nutné umožnit přejíždění okrouhlického potůčku, tedy odtoku z rybníků. Jelikož jsem v té době pracoval jako stavební mistr pro VHS Jihlava (pracoviště Třešť), přikročil jsem k akci. Jednoho krásného dne jsme na staveništi autojeřábem naložili na nákladní automobil dva pěkné betonové silniční panely – a cestu do Jihlavy potom zpestřili zajížďkou na osadu. Tam autojeřáb panely osadil na patřičné místo – a přejezdům potůčku už nic nebránilo. 

     Inu, byla to dost drzá lumpárnička, činěná však v dobré víře. Věc také žádnou dramatickou dohru neměla. – Co si dnes již skutečně nepamatuji je to, kam a jak potom (při dokončování terénních úprav) byly panely odvezeny – do Třeště to ale jistojistě nebylo.

 

     Dobře založený kurt byl zpočátku písčitý, posléze byl vylepšen kvalitním antukovým povrchem. Kurt dokáže být hratelný takřka za každého počasí. Součástí “areálu” byl vlastně od začátku i “Batalion”, fortelná prkenná bouda, sloužíci nejenom jako sklad antuky a dalšího materiálu, ale též jako stánek všestranného občerstvení. Fungovalo to skvěle, byly (a jsou) dny a noci, kdy kolem kurtu a “Batalionu” bylo více lidí (i zábavy) než v samotné hospodě. Když byla stará bouda nahrazena pěknou zděnou  stavbou (a doplněná o pódium pro kulturu), začínala být pro pro hospodu “U Billa” poměrně nebezpečnou konkurencí. Dodnes to občas kolem kurtu dost bouřlivě žije.

 

     Tenis

      Na kurtu probíhá každoročně několik tenisových turnajů (dvouhry, čtyřhry, veteráni...), úroveň je utěšená, boje převeliké. Řada okrouhličanů byla (a jsou) dobří hráči – dorostence a muže jmenovat raději nebudu, abych na někoho nezapomněl, vzpomenu ale alespoň jednu velice šikovnou ženu – Lenku Zemanovou.

     Sám jsem byl tenistou spíše podprůměrným, jednou jedinkrát jsem vyhrál “útěchu” ve čtyřhře, se Standou Kouzelníkem Hlouškem. Docela často jsem ale býval rozhodčím – i při finálových soubojích.  - Inu, většinou jsem byl lepší u “Batalionu” než na dvorci, svého času velice populární “štvanici” jsem však nedostal nikdy. Asi jsem na to také neměl potřebnou výkonnost.

     Asi se sluší poznamenat, že organizaci turnajů – jakož i systematickou péči o kurt – měl a má na starosti zejména “Ptákostav”, Ivan, Papež a Ferik Škrabalovi, pravda – s přispěním dalších obětavců.

 

    Nohejbal

     Na osadě provozovaný sport – a to již dlouhé roky. Řada osadních hráčů byla, bez nadsázky, vynikajících: Oli Svítil, Milda Pešek, Kamil Průcha (i další) kvalitou své hry svého času přerostli běžnou rekreační a osadní úroveň.

     Turnaje se konaly každoročně, s velikou účastí.

      Býval jsem nohejbalistou sotva průměrným, byť jsem si s fotbalovým míčem jinak docela rozuměl. Byl jsem takový běhavý pes obranář, pořádně zatlouci, zasmečovat – to mi ovšem nikdy nešlo.

      K nohejbalu ještě jedna perlička: Utkání Míly Peška navštěvovaly v hojném počtu i ženy a dámy, jež se jinak o sport příliš nezajímaly. Milda totiž hrával v nevelkých (ovšem docela volných) plavkách na tkaničku. Smečoval často a tvrdě, s nohou pěkně vytrčenou. Bylo mu tedy pravidelně vidět dost daleko – ke všeobecné potěše zejména dívek, žen a ctnostných dam.

 

 

      Vrátím se ještě k Patrikovi. Ten se přicházel na turnaje podívat, občas dokonce předával ocenění vítězům. Sám však tenis ani nohejbal nehrával, vždyť doba jeho mladosti byla už dávno pryč a tyto sporty prostě neměl zažité. I to je patrně příčina, proč mu ve vzpomínkách neutkvěly.

 

      25.7.2021