Okrouhlické blues

 

Občas to byla  trapárna, tahle osadní drbárna, 

občas to byla  trapárna, byť sem tam zazněl i smích.

Že Okrouhlík je stará osada, kde fotbal už léta upadá,

od čoklů trusu hromada – a v zimě napadne sníh.

Kdo nejvíc v rybníku pytlačí, kdo s Frantou už lemtat nestačí,

co pondělní vítr nám naznačí, kde bere se ve švestkách líh.

 

Minulost všem se spíš hnusí, současnost každého dusí.

A budoucnost? Ta je všem fuk, když ucítí maso a tuk,

budoucnost – ta je všem fuk, když ucítí maso a tuk.

 

Občas to byla  trapárna, tahle osadní drbárna,

občas to byla trapárna, byť sem tam zazněl i smích.

Kdo koho plác kdysi přes tlamu, kdo zapsán je v kterém seznamu,

kam chodí sousedka na stranu a kdo komu paničku pích.

Kdo máčí si vejce v octanu, kdo po ránu líže jen smetanu,

kde pivečko za bůra dostanu – a co to byl prvotní hřích.

 

Minulost všem se spíš hnusí, současnost každého dusí.

A budoucnost? Ta je všem fuk, když ucítí maso a tuk,

budoucnost – ta je všem fuk, když ucítí maso a tuk. 

 

Občas to byla trapárna, tahle hospodská drbárna,

občas to byla trapárna, byť sem tam zazněl i smích.

Jakou dotaci dostanu, když se včas starosty zastanu,

zda dá se tady spát ve stanu, či je to snad dědičný hřích.

Že s Danou to vážně príma je, má upravené lábie,

ligu vyhraje Slávie a Jaromír sedmkrát kých.

 

Minulost všem se spíš hnusí, současnost každého dusí.

A budoucnost? Ta je všem fuk, když ucítí maso a tuk,

budoucnost – ta je všem fuk, když ucítí maso a tuk.