Předkafráž 

Uprostřed osmdesátých let minulého století dokázalo několik šikovných okrouhličanů dost důležitou věc, totiž prosadit možnost elektrifikace osady – metodou víceméně brigádnickou. Většina osadníků to uvítala, vždyť to byl vlastně pokrok. 

Já jsem v té přípravné fázi zrovna dvakrát nadšený nebyl, mně se totiž osada líbila tak jak byla – tudíž bez elektriky.  Hugovi prostě vyhovovaly krásné večery za svitu svíček a petrolejových lamp, uspokojený jsem byl i s používáním proban-butanového vařiče. Život bez elektrických spotřebičů a telefonu byl pro mne báječnou relaxací. No – a také to vše bylo tak trochu “z hecu”, bylo mi jasné, že i naši chatu budu nakonec docela rád elektrifikovat.

K “problematice” jsem si připravil kafrání a vystoupil s ním u velkého táboráku. Bylo to dost komunální a kostrbaté, ale osadníky to pobavilo – byť se pochopitelně ve velké většině na elektrifikaci těšili.

(Inu – bylo to tak, dosvědčuje mi to text na zažloutlém a umolousaném čtverečkovaném papíru, jež jsem nedávno objevil.)

Okro-UHLÍK

 

Spadl jsem za chatou na hlavu,

teď  z otřesu mám zlou představu.

Jsem napájen silovým vodičem,

mé oči staly se zářičem.

Tak zářím mocně po okolí,

místo hlavy mne relé bolí.

 

Jsem elektrická osada, 

nastala velká paráda.

Bzučí výkonné vrtačky

a odstředivé ždímačky,

jehličí požírá vysavač,

řve stereofonní přehrávač.

 

Kupuji nový reostat,

pradleny extra automat,

též sekačky travní na drátky

a elektrické ohrádky.

Mixery, stroje vrčící,

kvílející i prdící.

 

V hospodě počítač pracuje,

čepuje, hraje, švindluje,

všechno mám podle programů,

piva půl, kávy pět gramů.

Je to tak skvělé, efektní,

vždyť kardiograf je perfektní.

 

Stroje mě leští, hoblují,

onanují i pilují,

já je jen s láskou hladím

a účty tiše hradím.

Září mi k tomu neony,

sehnané kdesi za bony.

Jsem mocný, silný, hrdý

a vlastně otrok blbý.

Chci elektrickou opici,

přemety pružně cvičící,

pak elektronickou slepici,

zlatá vajíčka snášící,

s Víťou B. vyměním za traktor

i atomový reaktor...

 

Jsou přece různé představy,

když praštíte se do hlavy:

Elektrický datel, elektrická ryba,

elektrická panenka, co elektricky pila.

I elektrický táborák u elektrického krbu,

raději dál nepůjdu,

už tedy držím hubu.

 

... a plyn přivedeme z Jihlavy,

to potom budou oslavy...

...benzínka bude u hospody,

tak dvacet metrů vedle vody...