PATRIKU NÁŠ

Patriku náš, osadníku jenž jsi na Okrouhlíku, buď pochváleno zde jméno Tvé.

Ty zde - a s Tebou i vůle Tvá.  V přírodě i v hospodě – v lese jako ve vodě.

Hry a sny vezdejší máš v srdci svém planoucím, jsi darem současným, zůstaň i budoucím.

Ty odpouštíš nám naše viny, ty podstatné – i prkotiny.

Též uvádíš nás v pokušení, vždy bez mravního narušení.

Patriku náš, osada rozkvetla při Tvojí orbě, proto se sluší dnes děkovat Tobě.

Amen – a poděkování s láskou, Patriku.

Touto svojí okrouhlickou modlitbou se uklidňuji, smiřuji a vnitřně ladím již takřka třicet let. Pronesl jsem ji též  na pohřbu šerifa Bohy Lašky, řečeného Patrika – snad jsem mu tím udělal radost. Většina přítomných to – snad - přijala s povděkem.

Osadníci, ale i ostatní přátelé osady Okrouhlík, je velice důležité učinit pro obrození krásy našeho milovaného prostoru vše potřebné. K úspěchu však nestačí toliko odvedená práce a zainvestované peníze. Je nutné, aby veliká věc měla i velikou podporu z prostoru jež je nad námi.

Ano, máme tam nahoře skvělého zástupce a přímluvce – našeho Patrika... Pomoci tedy může každý, kdo se alespoň občas k Patrikovi pomodlí. Nahlas, šeptem, či v duchu svém.

Děkuji Vám – věřím, že mi rozumíte.

Hugo