Důrazné upozornění:

Tento text nemá s osadním životem vlastně nic společného. I když...

 

Tuto moji “zběsilou kafráž” vydržel poslouchat do konce jen málokterý z mých úřednických kolegů (a jinde než na úřadě jsem “to nedával”).  

Koneckonců – mohli mě též nechat přepravit do léčebného ústavu.

 

Je to z velké míry nesmyslné, především ovšem pro ty, co nemají pražádné tušení o určitých “specifických” souvislostech.  A tudíž je to toliko pro otrlé a potrhlé, pouze pro ty nejpodivnější konzumenty kafrážového žánru - žvástu.

 

 

ZVLÁŠTNĚ  NAPLNĚNÝ  TÝDEN

(kancelářské Sci-Fi)

 

Pondělí. Já povolán do místnosti významné.

Vstupuji.

K nepochopení. Za stolem sedí, na mne hledí, sametovým hlasem hovoří – meteora,

tritolová expozice na vzestupné dráze, sultánova alhydáda.

Záležitost naznačena jest.

 

Úterý. Já pozván do místnosti významné.

Vstupuji.

Chápu, že za stolem sedí, na mne hledí, sametovým hlasem hovoří – meteora,

tritolová expozice na vzestupné dráze, sultánova alhydáda.

Co však k nepochopení, proč v koruně má zasazený trychtýř.

Záležitost předjednána jest.

 

Středa. Já pozván do místnosti významné.

Vstupuji.

Chápu, že za stolem sedí, na mne hledí, sametovým hlasem hovoří – meteora,

tritolová expozice na vzestupné dráze, sultánova alhydáda.

Chápu, že v koruně má nasazený trychtýř.

Co však k nepochopení, proč plíce své jediné v louhu žíravém namáčí.

Záležitost projednána jest.

 

Čtvrtek. Já pozván do místnosti významné.

Vstupuji.

Chápu, že za stolem sedí, na mne hledí, sametovým hlasem hovoří – meteora,

tritolová expozice na vzestupné dráze, sultánova alhydáda.

Chápu, že v koruně má nasazený trychtýř.

Chápu, že plíce své jediné v louhu žíravém namáčí.

Co však k nepochopení, že kroutící se pijavci, 

sající tekutiny tělní z podbříšku meteory, expozici vůbec neruší.

Záležitost ovšem upřesněna a připravena jest.

 

Pátek. Já pozván do místnosti významné.

Vstupuji.

Chápu, že za stolem sedí, na mne hledí, sametovým hlasem hovoří – meteora,

tritolová expozice na vzestupné dráze, sultánova alhydáda.

Chápu, že v koruně má nasazený trychtýř.

Chápu, že plíce své jediné v louhu žíravém namáčí.

Chápu, že kroutící se pijavci, sající tekutiny tělní z podbříšku meteory,

expozici vůbec neruší.

Co však k nepochopení, že meteora se vytrvale cpe neskutečným množstvím chvostoskoků,

které si provlhčuje v koženém čepci

(z čehož usuzuji, že rozhodně nespatřuji přeoperovaného samce – meteorbolit).

Záležitost provedena jest.  Je provedena dobře, je vyřízena.

 

Meteora se pousmála. Inu – je pátek.

Pousmála se a pravila:

V pondělí jsem vás povolala do místnosti významné.

Po vašem vstupu bylo to k nepochopení.

K záležitosti dostavil se úbičník – úbičník skvrnitý, pošukáček.

Záležitost ale naznačena byla.

V úterý jsem vás povolala do místnosti významné.

Nepřekvapil mne vstup úbičníka skvrnitého, pošukáčka,

co však k nepochopení, že přibelhal se na chůdách,

na chůdách o nestejné délce tyčí.

Záležitost ale předjednána byla.

Ve středu jsem vás pozvala do místnosti významné.

Nepřekvapil mě vstup úbičníka skvrnitého, pošukáčka,

ani fakt, že přibelhal se na chůdách o nestejné délce tyčí.

Co však k nepochopení – on vlekl na kulíšku zátěž.

Záležitost ale projednána byla.

Ve čtvrtek jsem vás povolala do místnosti významné.

Nepřekvapil mne vstup úbičníka skvrnitého – pošukáčka,

nepřekvapilo mě, když přibelhal se na chůdách o nestejné délce tyčí,

nepřekvapilo mě, že vlekl na kulíšku zátěž.

Co však k nepochopení, on trousil ze svých šanonů veliké množství antuky.

Záležitost ale dopřesněna byla.

Dnes, v pátek, povolala jsem vás do místnosti významné.

Vůbec mě nepřekvapil vstup úbičníka skvrnitého, pošukáčka,

na chůdách o nestejné délce tyčí,

vlekoucího na kulíšku zátěž,

trousícího ze svých šanonů veliké množství antuky.

Co však k nepochopení, že hořkosladký rosol,

odkapávající z cípů správních rozhodnutí

nezanechává takřka žádné stopy na podlaze místnosti významné.

Věc tedy provedena byla. Záležitost byla provedena dobře, je vyřízeno.

 

Meteora se opět pousmála. Inu, je pátek.

Pěkně se pousmála – sultánova alhydáda.

Z koruny si sejmula trychtýř,

plíce si přestala proplachovat v louhu žíravém,

z podbříšku odstranila ohavné pijavce, sající tělní tekutiny,

přestala se cpát neskutečným množstvím chvostoskoků,

vlhčených v koženém čepci

(a já si opět uvědomil, že nemůže jít o přeoperovaného samce).

Naprosto normální, nekomplikovaná meteora, 

tritolová expozice na vzestupné dráze.

 

Též jsem se pousmál, skutečně je pátek.

Již za okamžik odložím chůdy o nestejné délce tyčí,

odpojím si od kulíšku zátěž,

přestanu trousit ze svých šanonů obrovské množství antuky,

z cípů správních rozhodnutí přestane mi odkapávat hořkosladký rosol

(aniž by zanechal výraznější stopy na podlaze místnosti významné).

Z budovy odejde normální úbičník skvrnitý – pošukáček.

 

Byl to takový zvláštně naplněný týden.

Chvílemi k nepochopení.

Záležitost ale provedena byla.

Byla provedena dobře? Je hotovo? Je skutečně hotovo a vyřízeno?