Tinnitus starého hluchouna

Už je to tady, osadníci, zle mi přeskočilo,

přilétlo to, kamarádi –  a nejsem komfortní,

je to tady, osadníci, málo mi v hlavě zbylo,

přilétlo to kamarádi – v uších mi cvrček zní.

Jen troška lásky v srdíčku snad ještě pomůže mi, 

snad špetka citu v hrudníčku vrátí mi hopsacuk,

bez trošky lásky v srdíčku jsem jako za mřížemi,

bez špetky citu v hrudníčku jsem černý jako puk.

Už je to tady, osadníci, v hlavě mi už šíblo, 

přilétlo to, kamarádi – už nejsem luxusní,

je to tady, osadníci, v hlavě mi krouží šídlo, 

přilétlo to, kamarádi – v uších mi datel zní.

Jen vůně vzdoušku v lesíčku snad ještě pomůže mi, 

snad čistá voda v rybníčku vrátí mi hopsacuk,

bez vůně vzdoušku v lesíčku jsem jako za mřížemi, 

bez čisté vody v rybníčku jsem černý jako puk.

Nedejte mně, osadníci,  byť hlava mi už klekla, 

nedejte mně, kamarádi – byť nejsem prizorní,

je mi to líto. osadníci – plena jak močka stekla, 

stalo se a je to pecka – v uších mi sýček zní.

Prý luminálek v ampulce snad jistě pomůže mi,

či avertínek v pilulce vrátí mi hopsacuk,

bez luminálku v ampulce dál budu za mřížemi,

bez avertínu v pilulce zůstanu černý puk... 

... a teď jsem z toho poblblý, že je mi to už fuk.