KAFRÁŽ  O  KAFRÁŽISTOVI

     Myslím, že k tomu, aby se člověk stal kafrážistou, potřebuje mít podobné vlastnosti jako žena, která se rozhodne být striptérkou. Tedy určitý nedostatek studu, jakousi drzost, schopnost dělat něco ne zcela přirozeného. Velmi jemní lidé nemohou být kafrážisty. Kafrážista musí být jaksi surový, nestoudný – a díky své drzosti (a často i nedostatku vkusu) může sem tam (spíše ojediněle a náhodou) vytvořit něco nezvyklého, či snad dokonce nového, co ještě třeba nebylo vyřčeno (třeba: ho ho ho hop – cha cha cha chap).

     Proto je kafrážista plný napětí, protikladů, mnohoznačnosti. Je “výkonným pracovníkem” i pologramotným občánkem, vládcem i prosťáčkem, snaží se o “intelektuálno i emocionálno”, racio i iracio...

     Pokud má být kafráž alespoň špetkou vyjádření lidského údělu, zřejmě to nejlepší co může kafral udělat, je pěstovat v sobě všechny své dvojznačnosti a protiklady. Pokud to dokáže, musí obývat propadliště i výšiny své osůbky - kanceláře generálních ředitelů i šatnu uklízeček.

     Nalézti se absolutním kafrážistou (a kafralem) je přetěžké, vždyť takovému “pošukovi” by i Freud musel závidět.

     Kafrážista musí též umět prosit o odpuštění. Já tedy prosím. A věřím, že mi lidé i instituce odpustí:

Rodina

Pracoviště

Osada

Úřad důchodového zabezpečení

Šaňo Firčulák

Fagot Pyr

Zdeněk Kroupa

Ivan Diviš

Pavel Šrut

Abel Posse

Světlana Witowská

     a mnoho dalších

     Děkuji