V letech 1988 až 1991 jsem pracoval ve velkoobchodním skladu - Domácí potřeby n.p. Brno, závod Jihlava. 

Byla to vlastně docela zajímavá práce, dodnes na to rád vzpomínám. 

Ano – i tam jsem se pokoušel nalézat prostor pro drobné rozptýlení a občasné zakafrání.  Nebylo to až tak snadné - naladění posluchačstva bývalo ve velkoskladu různé, něco se ale ustát dalo.

Jen tak na okraj, dlouholetými zaměstnanci DP byli i staří a věrní okrouhličané – Láďa Zeman a Jirka Čech (dnes již oba na pravdě Boží).

OBĚD

Byl řádně objednán, byl tedy na talíř oklepaný slušně podán,

z várnic jak prasnic, z kanystrů buclatých, mastných, transportem přibřinklých.

Byl v ústa vpraven, příborem zašedlým, proti zcizení vrtaným.

Byl pokousán, polknut, kritice podroben, byl tedy tedy zkonzumován, pozřen.

Nyní již usazen, usazen k nevyvrhnutí.

Věru, v tempu na pracovišti je – uf, brk, krk - hltáno, dožráno, zalito.

Vyvrcholil pracovník.

A vaří konzumentům rozmanité hmoty.

Přírodní, umělé, měkčené i tvrzené – agresivní, jalové, 

z živého či mrtvého...

Prostředky čistící, zpuchýřující i vonící, zaschlé a tlející.

Z vody možná, z bobulí snad – směsice z Vitany přiškrtí hlad.

Dech a kvas kotlů vývaren, od šmudláků a kmánků,

pro žaludky dychtivé, leptané, vypité i zakyslé, 

pro střívka čiperná, pro střívka stržená, v narkózách prošitá,

pro anály jak kanály, puklinami trápené,

pro rektus dělnický,

pro rektus úřední – ten pro mnohotvárnost hemeroidů nepřekonatelný...

V pevném okruhu

fekál, kuchyň, pracovník, fekál – každodenně vykonáno jest.

Po vyúčtování bude oběd řádně pracovníkem uhrazen,

zajisté – s odpovídajícím přispěním dobře ošetřeného

fondu kulturních a sociálních potřeb.