Kdopak je ten pantáta?

 

 

Naříká si pantáta, že ho zlobí prostáta,

že ho trápí ta předstojná žláza, 

že na místo vyspání má teď s močí běhání,

což je tedy pro pantátu zkáza.

 

Ať moč mu volně proudí, ať mu slouží moudí,

ať moč mu volně teče, ať netrápí ho křeče!

Ať moč mu krásně stříká, ať přitom nenaříká,

ať moč mu volně teče, vždyť prosí už i v kleče! 

 

V noci místo ležení jde odkapávat močení,

tak úporná je ta předstojná žláza,

místo klidu pro spánek neodkládá župánek,

což je věru pro pantátu zkáza.

 

Ať moč mu volně proudí, ať mu slouží moudí,

ať moč mu volně teče, ať netrápí ho křeče!

Ať moč mu pěkně stříká, ať přitom nenaříká,

ať moč mu volně teče, už prosí snad i v kleče!

 

Tak kdopak je ten pantáta, co ho zlobí prostáta,

koho trápí ta předstojná žláza?

Kdo na místo vyspání zná jen s močí běhání,

komu hrozí bezprostřední zkáza?

 

Ať moč mu volně proudí, ať mu slouží moudí,

ať moč mu volně teče, ať netrápí ho křeče!

Ať moč mu krásně stříká, ať přitom nenaříká,

ať moč mu pěkně teče, on prosí snad i v kleče!

 

Má na to svoje prášíčky, cviky jógy - i čajíčky, 

je urologický naiva, co znalosti získal u piva,

vyšetřuje se palpačně, levou rukou i opačně,

je urologický amatér - jak zaškolený asfaltér.

 

Ať moč mu volně proudí, ať mu slouží moudí,

ať moč mu volně teče, ať netrápí ho křeče!

Ať moč mu pěkně stříká, ať přitom nenaříká,

ať moč mu volně teče, on prosí snad i v kleče!

 

Vždyť jsem to já, ten pantáta, kterého zlobí prostáta,

koho ničí ta předstojná žláza, 

na místo sladkého vyspání vyznávám s močí běhání,

- a nespasí mě ani noční váza.

 

Ať moč mi volně proudí, ať dál mi slouží moudí...

Pozn. autora: (...když si to tak “brebentím”, nebo dokonce prozpěvuji, tak mi přijde, že se můj zdravotní stav na pár chvil zlepšuje. Řeknu vám – každá minuta toho pocitu je laskavá a dobrá.)