MAGISTRÁTE, MAGISTRÁTE

MAGISTRÁTE,  MAGISTRÁTE

 

          Tak to jste se mi tedy ukázali, vy úřednictvo jedno magistrátní – v plné nastraženosti, síle, ale i necitelnosti své. K hořkému uplivnutí jsem nastrojen, převelice načepýřen.

 

          V šesté dekádě mého nelehkého žití mi pokutu ohavnou nadělit (plných 2.500, – Kč – což v nákresu očištěném týden mé práce obnáší), sumu tak závratnou za pouhou sekundu rozptylu časového, na přebujelé signalizaci světelné.

 

          A k tomu pět nějakých podivných bodů či bodců odebrati (tož, ať k zadávení už vaše jsou).

 

          Po měření a záznamu jakousi optikou a technikou anonymní, neosobní, nesoucitnou. Fuj! Do morku kosti jsem vámi zklamán. Bezohledností až zákeřností vaší – následně potom jakousi fotografií vítězoslavně presentovanou.

 

          Já šofér jsem po dlouhá desetiletí veskrze mravný, nikterak jankovitý. Nikoho agresí neohrožuji a neobtěžuji. Svůj neposkvrněný průkaz řidičský, pro mne ceněnou relikvii (vydán 1966), s velikou lítostí musel jsem u vás za kartičku titěrnou při letošku vyměniti – i toto považuji za nehezké a matoucí.

 

          Jak takto můžete se k vlastnímu človíčku chovat, k jihlaváku rodilému? To vás stud do podlahy netlačí? Když již střežíte dopravu po způsobu takto mrzkém, čekal bych kapánek ohledu k potěru vlastnímu, domácímu. Musíte-li už řidiče soliti a dusiti, vyžívejte se snad na jedincích z Údolí Dutohlavého, Žlabu Chytráčkovského, Zbrncovatělcích, či na Vlkovitých Kardinálovcích a namyšlenosti Europanské. Ne na rodáku jihlavském! Ne na patronovi doposud náramně věrném!

 

          Jak dál mohu bez bolesti v duši cokoli dalšího Jihlavě přinášet, když vy jak nenasytní chlamstalové takto tvrdě po mně? Náš rod po generace Jihlavu obývá, ve skromném rámci možností svých ji šlechtí, kultivuje. A vy osobu místní – ke stáru kulhavou, nedoslýchavou a bolavou – až zákeřně kamerujete a následně sankcí deptáte. To jsem se tedy dožil vděku od města rodného, od jeho představitelů, od úřednictva. Či snad cizáci škodolibí magistrát jihlavský již dobili a opanovali? A nás, kusy starousedlé, jako svoloč plevelnou s potěchou dusiti chtějí? Kdo ví?

 

          Inu, slza se do mého oka tlačí – tak tedy končím, to stačí.

 

          Toto sděluje vám v bolestné křeči starý Hugo Kondor, rodák jihlavský.

 

 

Doslov:

     Tento zběsilý dopis, plný vykřičníků a otazníků – vlastně anonymní - jsem napsal před patnácti lety. Odeslal jsem jej tenkrát nejen na jihlavský magistrát,  ale kopii též do “Jihlavských listů” (tam to bylo po několika dnech – možná z recese - skutečně otištěno). Celé jsem to psal jako reakci na doporučenou obsílku od  magistrátu, kterou jsem byl, vcelku oprávněně, dost tvrdě sankcionován.  Ano, psal jsem to trochu ze vzteku nad vlastní blbostí, ale částečně  též  z  “hecu a pro povyražení”.  Myslím, že je to z textu docela zřetelné. Ale ono to mé anonymní psaní tehdy skutečně nějak zázračně zafungovalo – a z mého  potrestání nakonec sešlo.  Inu – dějí se to občas, mezi nebem a zemí, docela zajímavé věci...

     (Pro úplnost dodávám:  Dopravní přestupky,  natož pak anonymní dopisy, nejsou nic pěkného či obdivuhodného, nemám to rád.  Někdy se však do konání lidského chybička prostě vloudí a čertovské pokušení může být velice nutkavé.)