Když Hugo příliš hugínovatí
Vnitřní zneklidnění, to není pro píšícího kafrala dobrá věc, jen málokdy to něčemu pomůže.
Ovšem udržte se bez zneklidnění, kdy třeba venku slunko žhne a v pokojíku počítač usilovně funí.
To potom třeba i zapařený zadeček a potničky pod kolenem.
I tak zoufale občas valím kouličku z lejna mého současného bytí.
Rozžhavené těžkochvilné kladivo utlouká můj olysalý bramboroid,
v němž zteplalé pepsiny postupně vytlačují mozek.
V poklopci namísto šourku nevábná mazlavá hmota.
I ten pachtící se počítač si přihřívá svou polívčičku horkým dechem věčného fagotisty
a kurzor šukající po obrazovce odsává poslední zbytky vlhkosti z mých věčně zarudlých očí.
Tak jen si zadej – a tiskárna kterákoliv vybzučí ti obsah tvého odvodnění, odmocnění, zneschopnění.
Vždyť síť je plná, jak v Norsku při pobřeží, jen místo ryb v ní haldy hnoje leží,
zápisy, mejly, dopisy – každého podělí ten “vindous” všech prdelí...
... a také vaginál, orál, anál – vždyť je to jako kanál,
vaginál, orál, análek, stále jen dopředu a nazpátek.
Tak nečum už na to porno, to dej si raději volno,
a nehraj ani karty - Spider soliter či tamty,
nehledej ani miny, či pitominy jiný!
Ten počítač tě udělá - z hlavy ti včelín nadělá.
A pak se mi roztočí dvě pěny na kávě,
noha je v rukávu, ruka je v nohávě,
kos piští v kopuli, děsí mě ušáci,
pod čelem bambuli, zle vyjí vlčáci.
Bolí to maminko, pofoukej malinko,
dvě pěny na kávě, ruka je v nohávě,
bolí to, maminko, pofoukej malinko,
dvě pěny na kávě – a to je moc,
a to je moc...
Tato webová stránka používá soubory cookie k personalizaci obsahu a měření využití webových stránek, abychom zlepšili Váš zážitek z návštěvy těchto webových stránek. Zvolte prosím Vámi preferovanou variantu využítí cookies.