BLUES  ZPOZDILÉHO  OPILCE

 

Osadou spící hlupák se potácí, 

nešťastně klopýtá, srdce mu krvácí.

Proč  to zas udělal, proč to tak podělal,

proč se tak nacamral, proč se zas pích?

Proč jen to udělal, proč to zas podělal,

proč se tak nalejval, vždyť je to hřích.

 

Osadou temnou troska se kymácí,

moudí má povislé, síla se vytrácí.

Proč cestou z Čížova, vcucla jej hospoda,

proč jen to udělal, proč se tak pích?

Proč cestou k domovu vypíjel hospodu,

proč se tak udělal, vždyť je to hřích.

 

Osadou utichlou tupec se potácí,

výčitky tíží jej, srdce mu krvácí.

Mysl je kožená, chata je zamčená,

proč se tak nalejval, proč se tak pích?

Mysl je stržená, chajda je zamčená,

proč se tak nalejval, vždyť je to hřích.

 

Osadou temnou hlupák se potácí,

v černotách visí, síla se vytrácí.

Nebouchat na vrátka, byla by šarvátka,

vždyť jsi to dobabral, trapně se pích.

Nebouchej na vrátka, běž zchladit varlátka,

vždyť jsi se dodělal – a to je hřích.

 

Osadou temnou moula se potácí,

ráno se blíží už, srdce mu krvácí.

Pod hrázi do vody sedni si na schody, 

když sis tak pochlastal, když ses tak pích.

Pod hrází do vody zalezeš na schody,

když jsi tak nalitej – a je to hřích. 

 

Osadou utichlou troska se kymácí,

mozek jak močku má, smysl se vytrácí. 

Trefit chce na tu hráz, aby se nerozmáz,

proč jen to udělal, proč se tak pích,

dobelhat na tu hráz, aby se nerozmáz,

takto vše pohnojit, vždyť je to hřích.

Doplazit se na hráz, když už ses tak namáz,

zle jsi se udělal – a je to hřích...

...všechno jsi podělal – a to je hřích...